Škoda Plzeň zahájila jeho vývoj v roce 1946 pro export. V roce 1949 byly vyzkoušeny automatické části zbraně a připravovala se konstrukce lafety. V této době objednalo MNO tři prototypy s různými typy lafet. Původní označení nové zbraně bylo 57 mm automatický PLK R-10, v roce 1950 byl zaveden do výzbroje armády. Zbraň byla unifikována v ráži, ale ne v náboji. Současně s PLK byl ve Škodovce řešen ústřední zaměřovač pro nepřímou palbu.

     57 mm PLK byl určen ke střelbě::

             - na vzdušné cíle s PL počítačem EÚZ-II/57 do výšky 6000m, s PL zaměřovačem vz. 61/57 do výšky 3600m,

              - na pevné nebo pohyblivé cíle za použití zaměřovače pro přímou střelbu vz. 52 do dálky 4000m.

     Prvky pro střelbu byly vyhodnocovány ústředním zaměřovačem a předávány přijímačům na kanónu. Palba byla vedena podle situace jedním kanónem, baterií nebo plukem. Na vzdušné cíle byla vedena palba zpravidla nejméně jednou PL baterií.

Složení PL baterie:

                               - 6-8 ks 57 mm PLK,

                               - RL stanice SON9a,

                               - dálkoměr DJA-6,

                               - PL počítač EÚZ-II,

                              - el. centrála APG-15,

                              - tahače a pomocná vozidla.

HLAVNÍ TAKTICKO-TECHNICKÉ CHARAKTERISTIKY

57 mm náboj jednotný nárazový tříštivý se stopovkou

57-JOSv-PLKčs

57 mm náboj jednotný tříštivý náhradní se stopovkou

57-JONhSv-PLKčs (pro výcvik)

FOTOGRAFIE

>

PROTILETADLOVÉ DĚLOSTŘELECKÉ A HYBRIDNÍ PROSTŘEDKY

<